Jak poznat, že je vrták tupý? Pět jasných znaků

Tupý vrták poznáte podle toho, že musíte víc tlačit, řezání trvá déle a v otvoru se objeví kouř, zápach nebo otřepy. Nové vrtáky se do materiálu zakusují téměř samy, zatímco tupý se klouže a hřeje. Pět znaků, které jsou popsány níže, si můžete ověřit u každé vrtačky během několika vteřin. Na konci je rozhodnutí, kdy má smysl vrták přeostřit a kdy ho raději vyměnit.

Znak první: musíte víc tlačit

Ostrý vrták vtahuje třísku sám a posuv jde lehce. Když na vrtačku tlačíte stále víc a stejně nepostupujete, ostří už neřeže, ale mačká materiál. Je to nejčastější první příznak.

Pozor na záměnu příčin. Pomalé vrtání může způsobit také malý výkon vrtačky, vybitý akumulátor nebo vrták nevhodný pro daný materiál. Zkuste proto nejdřív ověřit nástroj na měkkém kusu materiálu.

Omyl říká, že větší tlak věc vyřeší. Ve skutečnosti přehřívá špičku a urychluje otupení. Správně se tlačí tak, aby vrták řezal plynule, ne až do bodu zastavení motoru.

Znak druhý: kouř, zápach a změna barvy

Při vrtání do kovu kouř a štiplavý zápach značí, že se řezná hrana přehřála. Tupý vrták tře místo řezání a teplo se vyvíjí v řezu. U dřeva se objeví spálený okraj otvoru.

Podívejte se na špičku. Modré, hnědé nebo tmavé zbarvení kovu ukazuje, že vrták byl přehřátý a mohl ztratit tvrdost. Takový nástroj ostří už těžko udrží.

Zlatá nebo tmavá barva povlaku však není tupost. Mnohé vrtáky mají povrchovou vrstvu, která vypadá takto od výroby. Posuzujte změnu barvy oproti stavu nového nástroje, ne jen barvu samotnou.

Znak třetí: pískání, vibrace a rozbitý otvor

Tupý vrták často pískavě vrže nebo bouchá. Vibrace se přenášejí do rukou a vrták přestává držet ve středu bodu. Výsledkem bývá otvor širší než má být nebo oválný.

Tyto příznaky mohou vzniknout také ohnutým vrtákem nebo špatně upnutým v sklíčidle. Zkontrolujte tedy upnutí a rovnost nástroje, než ho zavrhnete. Položte vrták na rovnou desku a protočte ho.

Zkušený pracovník pozná otupení sluchem dříve než očima. Cenné je proto vnímat zvuk stejného nástroje v dobrém stavu. Rozdíl je znatelný.

Znak čtvrtý: třísky a okraje otvoru

Ostrý vrták dělá souvislé spirály třísek nebo dřevěné hobliny. Tupý vyrábí prach, malé šupinky nebo žádné třísky. Je to jednoduchý vizuální test hned po vytažení.

Okraje otvoru prozradí stav ostří. V kovu zůstávají velké otřepy, ve dřevě se vytrhávají vlákna a v obkladech vznikají odštěpky. Pokud se u stejného materiálu kvalita otvorů zhoršuje, nástroj je podezřelý.

Barva třísky ukáže teplotu. Modré třísky z oceli signalizují přehřátí. Malé množství nejemných třísek při velkém tlaku je spolehlivý ukazatel.

Znak pátý: vzhled ostří pod světlem

Prohlédněte špičku proti světlu, nejlépe s lupou. Ostrá hrana nemá lesklý proužek, který odráží světlo. Pokud se na hraně světlo odráží, je zakulacená a řez nebude čistý.

Zkontrolujte i příčné ostří ve špičce a obě řezné hrany. Pokud jsou vyštípané, ulomené nebo každá jiné délky, vrták už nevrtá souměrně. Nerovnoměrné opotřebení vede k nepřesným otvorům.

Porovnejte s novým vrtákem stejného průměru. Rozdíl ve špičce je znát na první pohled. Takový vzorek si můžete uschovat jako měřítko.

Přeostřit, nebo vyměnit

Přeostřit se vyplatí větší vrtáky z rychlořezné oceli, u kterých je mírně otupená špička a tělo je celé. Na brusce nebo ostřiči se obnoví geometrie hrotu. Je potřeba udržet správný úhel, jinak je výsledek horší než předtím.

Vyměnit je lepší tenké vrtáky, protože se přeostřují těžko a ušetřené peníze nestojí za čas. Také vrták s povlakem po přeostření o povlak přijde a ztrácí část výhod. Vyměňte nástroj, který je ohnutý, popraskaný nebo má ulomenou hranu.

Vrtáky do zdiva a tvrdokovové hroty mají jiné ostření a doma se přeostřují jen výjimečně. U nich spoléhejte na výměnu nebo odborný servis. Podle návodu výrobce pak zvolte vhodný postup.

Můj tip: Doporučil bych si u dílny uschovat jeden nový vrták každého často používaného průměru jako referenci. Když máte pochybnost, vyvrtejte jím díru do stejného odřezku a porovnejte čas a tvar třísky. Rozhodnutí o přeostření pak není dohad.

Zdroje

• Návody výrobců nářadí
• Státní úřad inspekce práce