Pájky

Ve výbavě domácí dílny by rozhodně neměla chybět páječka, protože velmi často je nutné vytvořit nějaký spoj z různorodých kovových materiálů. To se podaří právě páječkou s využitím pájky coby přídavného materiálu. Velké uplatnění nachází páečjky v domácnosti, kde třeba něco spravit, ale také v elektronice a elektrotechnice, které máte doma jistě spoustu.

Co je páječka / pájka

Páječka je ruční nástroj, který slouží k pájení, tedy spojování dvou kovů pomocí třetího kovu čili pájky. Pájka má přitom nižší teplotu tavení než spojované kovy, pronikne do základního materiálu a difuzí a rozpuštěním stykové plochy vznikne spoj. Většina lidi si pod pojmem páječka představí klasickou trafopáječku, která má podobu pistole. Zahříváte s ní kovové slitiny. Ano, tento ty je nejčastější, nejužívanější, i když, jak si ukážeme dále, není jediný. Úkolem páječky je s pomocí vysokých teplot spojovat k sobě nejrůznější kovové materiály. Funguje to velmi jednoduše. Vyšší elektrický proud dokáže zahřát část pájky. Dojde pak k roztavení slitiny olova a cínu s tím se vyrobí spoj.

Jak vybrat páječku

Samozřejmě si musíte přesně rozmyslet, co vlastně od páječky požadujete, na co ji budete používat. Na tom totiž závisí konečný výběr. Podstatné pro vás budou také informace o doplňcích páječek, příslušenství, které si k nim můžete pořídit. I to hraje velkou roli ve finálním použití páječek. Zároveň se jedná i o technické parametry páječek, dominantní jsou především teplota tání a příkon, obojí předurčuje použití konkrétní páječky.

Typy pájek

Není pouze jeden druh páječky, k dispozici jsou hned čtyři, jejichž funkčnost a užití se trochu liší. Proto je nutné se s nimi seznámit. Každý model se totiž hodí na trochu jinou práci.

Trafopáječky

Nejrozšířenějším typem pájky jsou tzv. trafopáječky. I když máte s pájením naprosto minimální zkušenost, pravděpodobně už jste se někdy s tímto druhem páječky setkali. Má podobu pistole, která se dá lehce a jednoduše vzít do ruky. Je ergonomická, to znamená, že její uchopení je hladké, snadné. Užívá se velmi lehce, nenamáháte si ruku, což oceníte hlavně v případě, že budete pájet víc spojů a pájení se věnovat delší dobu. Potom vás nebudou bolet namožené svaly. Trafopáječka musí být po celou dobu práce připojená k elektrické síti, jinak by nemohla fungovat.

Hrotové páječky

Vlastně jde jenom o přizpůsobenou variantu trafopáječky. Zatímco s pomocí trafopáječek můžete vytvářet i větší spoje, hrotové páječky mají trochu odlišný tvar. Nejde o pistoli jako v předešlém případě, ale o drobné pero, které hravě uchopíte do ruky. Pracujete s ním trochu podobně jako s psacím perem. Má tenký pájecí hrot, a proto se hodí hlavně k jemnému, drobnému pájení. Velké mohutné spoje kovů byste s těmito typy pájek dělali dlouho, šlo by vám to špatně a nebylo by to efektivní. Naproti tomu pro spojování kovů v elektrotechnice, jemných drátků, je tento typ páječky ideální. Ostrá špička na konci zajistí snadné provedení jemného spoje, kterého je jinak problematické docílit. Samozřejmě i zde je zdrojem tepla elektrická síť, i hrotová páječka vyžaduje připojení do zásuvky během celého průběhu práce, jinak by nemohlo dojít ke spojení kovů.

Odporové páječky

Jedná se o odporové páječky s topným tělískem. Na rozdíl od trafopáječek mohou být v provozu trvale.

Plynové páječky

V případě plynových páječek je princip pájení jiný než ve dvou předešlých případech. Tentokrát není zdrojem tepla proud z elektrické sítě, nýbrž plyn. Zároveň tyto páječky disponují piezoelektrickým zapalováním. Svojí konstrukcí se jinak značně podobají páječkám hrotovým. I ony dokážou vytvořit jemné spoje. Mají ale jednu výhodu navíc. Hodí se k velice širokému spektru prací. Kromě pájení zvládnou třeba i řezání za tepla, smršťování či svařování, ale i vypalování do dřeva. Jejich multifunkčnost se proto dá v domácí dílně dobře využít. Naproti tomu si ale musíte uvědomit jejich určitou nevýhodu. Doba jejich hoření je omezená množstvím plynu, takže hoří jenom po určitý časový úsek, cca desítky minut.

Hot air pájky

Horkovzdušné páječky využijí ti, kteří už pájení dobře ovládají. S jejich pomocí se dají pájet v oblasti elektroniky například velké integrované obvody, které mají vývody na spodní straně. Pro začátečníky ale tyto páječky vhodné nejsou.

Pájecí stanice

Pořídit si pájecí stanici se vyplatí tehdy, pokud plánujete pájet často a široké rozpětí materiálů. Jde o základnu, která je vybavena hrotovou páječkou. Jádrem stanice je stojan na odložení páječky, takže ji nemusíte nechávat povalovat někde po pracovním stole a bát se, že se poškodí. Ve stojanu se jí nic nestane. Nechybí také odkládací plocha. Zároveň vám stanice nabídne velmi široké příslušenství, díky kterému máte k dispozici multifunkční zařízení.

Příkon

Velmi důležitým parametrem při výběru páječky je příkon. Trafopáječky, hrotové páječky i pájecí stanice jsou vlastně elektrická zařízení, která k práci potřebují přísun proudu z elektrické sítě, a proto je příkon zásadním ukazatelem. Uvádí se samozřejmě ve Wattech, se značkou W. Rovnice je zde velice jednoduchá. Vyšší příkon pájky zajistí její rychlejší nahřátí na provozní teplotu, při které budete pracovat. V zásadě existují dvě základní kategorie příkonů. V rozmezí 30-90 W jde o příkon pro hrotové páječky. Ty nevyžadují tak vysoký příkon. Správnou teplotu nahřátí docílíte v průběhu 1-3 minut, pokud jde o páječku s příkonem 90 W, je nahřátí samozřejmě rychlejší než u té s příkonem 30 W. Trafopáječky už vyžadují příkon 100 W a více. Tam i díky vysokému příkonu docílíte zahřátí během 10-20 sekund.

Teplota tání

Nejdůležitější parametr pro správný výběr pájky. Musíte si uvědomit, že je to právě teplo koncentrované na hrotu pájeky, které vám umožní práci. Od něj se odvíjí teplota tání kovového materiálu. Rozeznáváme dva druhy pájek:

  • Měkké

U zpracování nízkotavitelných kovů stačí měkké pájky, které se zpracovávají při teplotách pohybujících se do 450 °C. Základem těchto měkkých pájek jsou slitiny olova a cínu, do kterých se často přidává také kadminum nebo bizmut.

  • Tvrdé

Pro spoje, které budou v běžném provozu naopak vystaveny silnému mechanickému namáhání jsou naopak vhodné tvrdé pájky pracující při teplotách nad 450 °C. Řadí se sem také autogeny. Vyšší teplota tání zajišťuje vyšší odolnost námaze. Sem se řadí pájky na bázi mědi, stříbra, niklu, zinku, kadmia.

Teplota podle použitých materiálů

Patrně vám vrtá hlavou otázka, jaká teplota tání je vhodná pro konkrétní pájecí práci.

  • Rozmezí 70-200 °C postačí, pokud chcete řezat plasty
  • 70-200 °C poslouží tehdy, pokud potřebujete pájet kovy
  • 350-500 °C je ideální k vypalování dřeva

Jak je to regulací pájecí teploty u běžně dostupných páječek? Pokud si pořídíte velmi levnou páječku, musíte počítat s tím, že se objedete bet regulace teploty. Dražší páječky jsou na tom už o poznání lépe a nejdražší varianty jsou samozřejmě vybaveny plynulou regulací, díky které si nastavíte přesně takovou teplotu, jakou potřebujete.

Doplňky a příslušenství

Pro snadnější a komfortnější práci můžete nakoupit řadu příslušenství. Ulehčíte si tak nejenom zpracování materiálu, ale i vlastní práci.

  • LED svítilna: Praktická pomůcka v podobě LED světla, které se spíná pokaždé, když páječku stisknete. Je umístěna vepředu na páječce. Vyzařované světlo svítí rovnou na pájené místo. Velmi lehce si díky němu můžete osvítit prostor a vidíte, co pájíte a jak vám to jde od ruky.
  • Ergonomická rukojeť: Správně tvarovaná rukojeť, která je přesně akorát do ruky, vám hodně ulehčí práci, zejména v případě delšího pájení. Nebude vás bolet ruka. Navíc ergonomická rukojeť obvykle disponuje příjemným pogumovaným povrchem, takže bývá hladká a jemná na omak. Dobrý tvar a příjemný omak vám potom zajistí i pevnější uchopení a snáze se vám s ní bude manipulovat.
  • Pájecí cín: Tento kov určený k pájení vám zajistí vytvoření spoje mezi dvěma kovy, používá se pro nejběžnější měkké pájení. Cín se taví přibližně v rozmezí teplot 180-230 °C, přesná teplota závisí na přísadách. Používá se pro měkké pájení.
  • Pájecí hrot: Nachází se vepředu na páječce, právě tato teplá součástka na samém konci páječky slouží k natavení cínu. K dispozici je celá řada hrotů, které mají různou tloušťku a délku a dají se podle potřeby vyměnit. Můžete si tedy vybrat takový, který se bude nejlépe hodit přesně pro vaši práci. Typické jsou hroty minivlna, šroubovák kužel či kopyto, právě tvar hrotu ovlivňuje rozlití pájky na povrchu pájených součástek. Výběr velikosti hrotu závisí na pájené součástce. Větší součástka si žádá zároveň větší hrot.
  • Kalafuna: Jedná se o zbytek, který vzniká při destilace borovicové pryskyřice. Do kalafuny se namáčí pájecí hrot nejenom před samotným procesem pájení, ale i později během něj. Ulehčuje pájení, její použití je nezbytné, slouží jako tavidlo. Narušuje vlastně povrchové napětí na taveném cínu a tím usnadňuje pájení. Těm, kteří jsou v pájení opravdu hodně zkušení, pak někdy stačí tavidlo obsažené v trubičkovém cínu, ale minimálně začátečníci a méně zkušení se bez kalafuny v žádném případě neobejdou.
  • Čistič hrotu - kovová houbička
  • Prostředek pro regeneraci hrotu
  • Stojánek (bývá součástí pájecí soupravy)
  • Odsávačka cínu nebo jiné pájky, odsaje nadbytečné množství pájeného cínu či jiného kovu využívaného jako pájka

Jak správně pájet / používat pájku

Nemusíte mít obavy, že se při použití různých páječek způsob práce liší. To rozhodně ne. Je totiž velice podobný, ať už zvolíte trafopáječku, hrotovou páječku či třeba plynovou. K tomu, abyste docílili během pájení kvalitního a pevného spoje proto stačí soustředit se na několik zásad. Které to jsou?

  • Před začátkem vlastní pájecí práce je důležité soustředit se na očištění spoje, který budete provádět. Na pečlivosti této očisty závisí výsledná kvalita spoje.
  • Potom spoj nahřejte.
  • Pájecí hrot namočte v kalafuně před tím, než s páječkou začnete pracovat a namáčejte ho i průběžně po celou dobu práce.
  • Jakmile je spoj nahřátý, přidejte k němu cín, aby se roztavil a vytvořil spoj, který potřebujete.

Cena

Otázkou samozřejmě zůstává, jak hluboko budete muset sáhnout do peněženky, když si chcete páječku pořídit. Záleží především na vás a na tom, co budete pájet a jak často. Ve hře jsou vaše nároky a očekávání. Pro občasné pájení drobných věcí se nevyplatí pořizovat drahou páječku. Jestli se ale intenzivně zabýváte kutěním v oblasti elektroniky, tedy práci s elektronickými součástkami na plošných spojích, nebo elektriky, pak je rozhodně na místě poohlédnout se po nějaké dražší páječce. Jaké značky páječek jsou obecně považovány za spolehlivé? Do této kategorie patří třeba ToolCraft, Extol, Asist, CNR či Dremel.

Páječky do 500 Kč

V této kategorii najdete klasické trafopáječky a také malé hrotové páječky, které nabízejí příkon od 30 do 60 W. Výjimkou nejsou ani modely, u nichž společně s páječkou dostanete i stojánek na ni. Mají univerzální hrot a běžnou drobnější kutilskou práci s nimi bez potíží zastanete

Páječky od 500 do 1500 Kč

Ve střední kategorii narazíte zpravidla na plynové páječky, se kterými můžete provádět velmi širokou škálu prací. Dále se sem řadí i rozmanité pájecí soupravy pyšnící se již velice slušným příkonem 100 W. Kromě základní páječky s nimi zpravidla získáte i poměrně široké příslušenství. Obvykle jsou pájecí sady uloženy v jednoduchém, ale praktickém kufříku, který můžete podle potřeby snadno přenášet.

Páječky nad 1500 Kč

Velmi kvalitní pájení na profesionální úrovni zajistí nejdražší pájecí stanice. Nabízejí opravdu velice široký teplotní rozsah, a navíc plynulá regulace teploty je u nich samozřejmostí. Kromě toho si snadno poradí i s pájením velmi citlivých bodů.

Publikováno: 04. 11. 2019

Kategorie: Nářadí do dílny

Autor: Martin Strnad